Eutanazie, svoboda a dobro člověka
V případě eutanazie (nebo asistované sebevraždy) se to argumenty dobra jen hemží, až člověk skoro nabývá dojmu, že tu vlastně nejde o konec života, ale pouze o konec nevýslovného utrpení. V tomto krátkém zamyšlení bychom se jim chtěli věnovat. Tentokráte jsou jimi svoboda a dobro pro člověka.
Samotná svoboda je velmi širokým pojmem, o kterém bychom mohli psát celé filozofické stati. Proto si ji definujme na prosté „rozhodni se“. V případě smrtelně nemocného pacienta nám vzniká situace člověka, který již nemůže být vyléčen vědecky známými metodami. Tento pacient stále více podléhá své chorobě, často se mu zvyšují bolesti na neúnosnou úroveň a ztrátou pohyblivosti rychle upadá i zbytek kvality jeho života. Jeho život se mění na prosté přežívání, přestože je předčasná smrt nevyhnutelnou. Z tohoto základního pohledu je nám eutanazie – „rozhodni se“ sám o příchodu smrti a konci utrpení – logicky sympatická. Je to však jen teoretické tvrzení. Už v první fázi zde totiž vidíme rozpor.
Představme si člověka, zdravého na těle i na duchu, který bude mít milující rodinu, více než dostatečné finanční zázemí, přátele, motivující práci… Zkrátka bude maximálně šťastný. A tento člověk se spontánně rozhodne, že ukončí svůj život a okamžitě tak učiní. Je to představitelné jen těžko, protože žádný člověk by se za těchto okolností tak nerozhodl. Avšak teoreticky bychom mohli hovořit, že tento člověk zvolil smrt nad žitím skutečně ze své vlastní svobodné vůle. Protože neměl sebemenší důvod to udělat.
Naproti tomu zde máme výše zmíněného pacienta, který trpí bolestmi, je bez naděje na uzdravení. Jeho mysl je permanentně vystavena všem negativním emocím. Beznaději, bezmoci a především strachu. Je pod vlivem léků. Jeho zbytkový život mu postrádá smysl, připadá si na obtíž. Lze hovořit o svobodě vůle, pokud se tento člověk, tlačený negativními okolnostmi ze všech stran, rozhodne pro smrt?
Na svobodu můžeme hledět i z pohledu jiných životních útrap. Rozhodne se majetný člověk pro krádeže potravin? Odloží žena se zázemím své dítě do babyboxu? Půjčí si zajištěný člověk peníze od lichvářů? Ne. Nikdo se nerozhodne pro krajní řešení, není-li k tomu donucen okolnostmi.
Dejme však zastáncům eutanazie ještě další šanci a připusťme, že pacient se teoreticky rozhoduje pro krajnost ze své vlastní svobodné vůle. Pak nastává onen okamžik smrti, která však nepřijde sama od sebe, musí ji někdo vykonat. A tím někým je lékař. Aby se z lékaře nestal vrah, je základním argumentem dobro pacienta. Tím dobrem je, aby pacient netrpěl bolestí. Ta bolest je fyzická a psychická. Řešení tkví v uspokojování lidských potřeb. Žádost o půjčku s vysokým úrokem vychází z nutné, většinou existenční potřeby peněz. Krádež jídla vychází z potřeby odstranění hladu. Žádost o eutanazii vychází z potřeby ukončit bolest (fyzickou, psychickou). Není to však jediné „řešení“. Hospicová péče neumí vyléčit rakovinu, ani jinou smrtelnou nemoc. Existuje však právě proto, aby uspokojila potřebu pacienta po ukončení bolesti. K tomu je nutno dodat, že málokterý pacient touží po eutanazii a pokud zde tento požadavek byl, po poskytnutí hospicové péče zcela zmizel. Pacient naopak začal toužit po každém dni navíc.
Co tedy zůstává otázkou? Zda eutanazie ano či ne? Nikoli. Otázkou je, proč zastánci eutanazie nepodporují hospicovou péči, usilují-li skutečně o svobodu a dobro člověka. Realita – svědectví pacientů a jejich rodin – svědčí jasně ve prospěch hospiců. Naproti tomu eutanazie – dobrá smrt – je pouze vnitřní přesvědčení a domněnka, že způsobená smrt může být lepším řešením. Ze smrti se ještě nikdo nevrátil. Nikdo nepodal svědectví, zda je umírání příjemné, zda bolí či nebolí. Víme však jistě jednu věc. Smrt není věčný spánek. Smrt je konec všech možností, konec naší osobnosti na tomto světě. Co je tedy lepší? Zbavit pacienta všech možností a uzavřít ho do věčných okovů smrti? Anebo ho zbavit bolestí a dopřát mu, aby zbytek života prožil co nejvíce v plnosti? Na to si všichni odpovězme už každý sám – ve svobodě.
Jakub Holman
Závěrečné memento k Mariánskému sloupu
Původně měl tento článek vyznít zcela jinak, ale nakonec se stává pouze závěrečným mementem od člověka, který po mnoho let fandil obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a příležitostně tento čin různě podpořil.
Jakub Holman
Co 28. října vlastně slavíme?
Pojďme společně oslavit sto let naší země! Každý den jsme vídali a slýchali tuto nebo podobnou větu. Každý však, kdo umí počítat alespoň na prstech ví, že Česká republika vznikla před pětadvaceti lety.
Jakub Holman
Harfistka v noční Olomouci
Toto je příběh o malém nočním dobrodružství, o kouzlu v noční Olomouci, o žebrácích, o harfistce u Sloupu Nejsvětější Trojice a... Jimi Hendrixovi.
Jakub Holman
Volte Miloše!
Sudetoněmecké hordy na hranicích, kníže s dráby vykořisťující lid, hákové kříže na zámku kněžny, Kalousek na Hradě a jen jeden člověk, co to může zastavit. Volte Miloše!
Jakub Holman
Podpis Christophera Paoliniho
Když nakladatelství Fragment ohlásilo před několika měsíci příjezd spisovatele Christophera Paoliniho do Prahy, nebylo nad čím přemýšlet. Coby věrný fanoušek fantasy žánru jsem si 5. května zakoupil lístek na vlak do hlavního města, naložil do batohu Odkaz Dračích jezdců a vyrazil...
Jakub Holman
Dopis Václavu Havlovi
Vážený pane prezidente, byla vzdána poslední pocta a emoce brzo opadnou. Radostná zvěst Vánoc vystřídá pochmurnou náladu. Mnozí říkají, že byste si smutek stejně nepřál a asi mají pravdu. Přesto si ho zasloužíte. Nerad bych opakoval to, co již bylo řečeno, v dobré i zlém na Vaši osobu...
Jakub Holman
K čemu se chce prezident Klaus vracet?
Oslava 28. října je pro řadu populace vždy tak nějak záhadou. Internet je plný otázek, proč vlastně slavíme vznik státu, který už neexistuje apod. V letošním roce toto klubko záhad navíc ještě posílil prezident Klaus, nití svého projevu.
Jakub Holman
Multikulturalismus nefunguje, protože neexistuje
Breivikův bestiální masakr vyvolal obrovskou vlnu mezilidské solidarity. Alespoň to tak na první pohled vypadá. Na politické rovině je situace trochu jiná. Politici celé Evropy, vč. ČR, se nerozpakovali zneužít celé tragédie ke kampani za svůj světonázor proti konzervatismu, křesťanství, Západu, kapitalismu...
Jakub Holman
Jak jsem potkal českého krále
Ačkoli v současných poměrech může název evokovat vše možné, nejedná se skutečně o žádnou satiru, sci-fi povídku o cestování časem, ani recenzi divadelní hry. Je to jen malé svědectví o člověku – vzpomínka na jedno neobyčejné setkání...
Jakub Holman
Klaus měl přece jenom pravdu...
O víkendu Pražský hrad oznámil, že Václav Klaus bude opět odborníkem na globální oteplování. Tentokrát v Austrálii. Nic neobvyklého. V posledním období bylo možno na internetu číst několik, zdánlivě nesouvisejících zpráv. Jedny přicházely ze zahraničí, další z domova. Ty první se týkaly tzv. zelené politiky, ty druhé Václava Klause. Co mají společného?
Jakub Holman
Divadlo královské svatby
Britská královská svatba byla jedním velkým divadlem. Měla svoje herce i diváky, kostýmy, kulisy...
Jakub Holman
Bátora konzervativcem? :) NE!
Případ Bátora, zdá se, nebere konce. Ve skutečnosti je to jenom další příspěvek do ideologického guláše, který v českém prostředí panuje. Avšak nakonec je tím jediným, kdo je obětí české hilsneriády, opět jen český konzervatismus.
Jakub Holman
Mánie české politiky
Už jsme si trpně zvykli, že společnost občasně zaplevelí mánie v podobě různých soutěží, filmů a seriálů, popřípadě oblečení nebo knih. Někdy dokonce i taková mánie vyplodí nějakou přidanou hodnotu – většinou se jedná o knihy – která alespoň vrátí lidi na chvíli ke čtení. Avšak nedejbože, aby nějaká mánie postihla české politiky!
Jakub Holman
Ta mrška revoluce...
Tak nám opět nastal čas zakazovat komunisty... Zatímco starší generace soudruhů chrlí kletby na prohnilý kapitalismus a zrádný národ, který nestojí v pozoru během výročí únorové revoluce, jejich mladší kolegové se s ironickým humorem baví nad další pokusem postavit komunisty mimo zákon. Dokonce i řada nekomunistů kroutí nad těmito snahami hlavou. Nezakázali jsme je hned po revoluci, dnes už to nejde..., říkají.
Jakub Holman
Má cesta do revoluční Francie II.
Věděli jste, že osud Bastily byl zpečetěn ještě před jejím "dobytím"? Pařížská radnice rozhodla o jejím zbourání v rámci plánu na modernizaci města. Nebýt toho, že do ní dal baron de Bosenval přemístit střelný prach, patrně by její jméno dnes prakticky nikdo neznal... Plním svůj slib a zveřejňuji ještě jednu ukázku z mého literárního pokusu, kterému jsem dal pracovní název "Liberté".
Jakub Holman
Má cesta do revoluční Francie
V předchozích letech jsem napsal řadu článků o Francouzské revoluci, zcela ponořený do tohoto historického období. Literární pokus, z něhož zveřejňuji tuto ukázku, se zdál být postupem času zkrátka nevyhnutelným... Celý příběh, leč fiktivní, bude zařazen do historických reálií (nebo se jimi bude alespoň inspirovat). Protože však tyto reálie mají díky lidské povaze několik různých výkladů, čerpal jsem informace z knih historiků "Modrých" i "Bílých"...a uvažoval, jak to asi tenkrát mohlo skutečně být.
Jakub Holman
Zlo jménem Facebook
Přibližně v posledních dvou letech mi na e-mail chodila nejednou zpráva, že člověk XY mě zve na Facebook. Úspěšně jsem těmto nabídkám odolával až do současnosti. A tak, ať už za to mohla prostá lidská zvědavost anebo větší množství volného času, se stalo... Registroval jsem se a založil vlastní profil.
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1043x