K čemu se chce prezident Klaus vracet?
Prezident ve svém projevu zdůraznil, že krom přítomnosti a budoucnosti je třeba mít na paměti i minulost a poučit se z ní. Řekl také, že problémy současné společnosti vycházejí z ideového chaosu. Hovořil o tom, jak si současná západní civilizace sama ničí vlastní identitu...A že k nápravě toho všeho stačí vrátit se k osvědčeným systémům hodnot, tradic, modelům a ctnostem...
Někteří praví, že by projev byl skvělý, pokud by vyšel z jiných úst. Připomíná se Klausovo permanentní opomíjení korupce – základního problému České republiky -, připomíná se Klausovo rozdělení Československa, připomíná se to, že Klaus nepodepsal smlouvu s Vatikánem... Názory se však mohou s věkem měnit, avšak základní problém zůstává. Jaké jsou to ty osvědčené hodnoty? Jaké myslí prezident tradice? Co míní osvědčenými modely? Jaké má na mysli ctnosti a z čeho tyto ctnosti vyvěrají?
Klaus totiž řekl, že 28. říjen je největším českým svátkem. Můžeme se opět ptát: proč? Máme snad oslavovat českou samostatnost? Poslední český král Karel tuto vyhlásil už 16. října. Máme tedy oslavovat vznik Československa? Vzniklo bez referenda a bez referenda také zaniklo. Zbývá tedy snad republikánské zřízení, které nahradilo tisícileté České království. Jenomže...republikánská forma státu byla vyhlášena Národním shromážděním až 14. listopadu, a to ještě za dosti prapodivných okolností, s neopomenutelným vlivem zahraničí a bez toho, že by král vůbec abdikoval...Je tedy zřejmé, že od tohoto data konkrétní význam čekat nelze a že se chtě nechtě musíme zaměřit až na to, co následovalo – tedy na první republiku. Protože také jedině od toho snad můžeme odvodit to, co je nazýváno v současných projevech moderní státností. Avšak vezmeme-li první republiku pohledem tradičních hodnot, osvědčených modelů a tradic, nevychází nám z toho tato moderní státnost právě s nejlepším vysvědčením. Přesněji řečeno, naše současná čtvrtá republika by mohla být té první učitelkou v oblasti svobody konzervativního přesvědčení. Konzervativní, osvědčené a tradiční bylo v první republice všechno to, co symbolizovalo nepřítele státu č. 1! Ostatně si nelze nepoložit zásadní otázku. Proč nezůstalo nové Československo monarchií? Jestliže zde skutečně šlo pouze o státní samostatnost, jak se do dnešní doby deklaruje, nebyl jediný důvod, proč vyhlašovat republiku. Císař Karel byl totiž jeden z nejoblíbenějších Habsburských panovníků a zvláště v Čechách. Ostatně sám Karel choval k Čechám takový vztah, že si z celé Rakousko-Uherské říše zvolil sídlo právě v Brandýse n. Labem...
A tak jedním z prvních počinů nové československé vlády bylo zrušení tisíciletého Českého království, zrušení šlechtických titulů a sekularizace. Svatováclavská koruna – snad největší symbol české státní suverenity vůbec – byla degradována na extra drahý muzejní exponát, po celém státě padaly k zemi sochy králů a svatých, padaly kříže s ukřižovaným Kristem. Na Pražském hradě zavlál husitský prapor a všude byla slyšet hesla, že už nebude králů ani papežů, odčiňme Bílou horu a Tábor je náš program... Vive la revolution! Dnes můžeme jen těžko říci, do jaké míry tehdy skutečně existovala celonárodní vůle žít ve světě, kde již nebudou žádní králové, žádné tradice a žádná čest. Protože navzdory tomu, že první republiku máme za zakladatelku demokracie, žádné referendum o těchto událostech neproběhlo, všeobecné volební právo bylo uzákoněno ještě za Františka Josefa a zákony první republiky byly poznatelně méně liberální, než za monarchie. Odpor vůči všemu tradičnímu existoval v první republice do té míry, že její druhý prezident Beneš reagoval na anšlus Rakouska následující větou: „Raději Hitler, než Habsburk.“ Vzhledem k tomu jaký se psal rok, jedná se o dost těžko pochopitelná slova i v kontextu doby.
Jakže to říkal prezident Klaus? „Obáváme se civilizačních ataků přicházejících například od fundamentalistického islámu, ale přitom sami děláme, co můžeme, abychom si svou vlastní kulturně-civilizační základnu rozvrátili.“ Nedělala však přesně toto první republika? Následnou historii známe, takže víme, že následky tohoto vykořenění hodnot a tradic na sebe nenechaly dlouho čekat a draze jsme za to zaplatili takřka půl stoletím diktatury.
K čemu se tedy vlastně chce prezident Klaus vracet? K těm hodnotám, které se prosazovaly po roce 1918? K revolučnímu konceptu hysterického antikatolicismu a antiaristokratismu? Nová „šlechta“ stojící dnes v čele státu nemá modré krve a nedělní škola také není pro nikoho povinná. Ne! Tento koncept hodnost už má (naštěstí) asi své nejlepší dny za sebou.
Chce se tedy prezident Klaus vracet k hodnotám, které zde byly před rokem 1918? Proč tedy označuje 28. říjen za největší státní svátek? Je to totéž jako chtít sedět současně na dvou židlích. Stal se prezident Klaus také obětí onoho – jím nazvaného – ideového chaosu? Nebo nezná historii naší země? Anebo prostě jen sleduje „Jiné“ cíle? Proč se stal z ekonomického liberála zastánce konzervativních hodnot, ze člena Církve československé husitské advokát katolického tradicionalismu...? Je to skutečně změna žebříčku hodnot...anebo prostě jen stále platí to, že účel světí prostředky?
Jakub Holman
Závěrečné memento k Mariánskému sloupu
Původně měl tento článek vyznít zcela jinak, ale nakonec se stává pouze závěrečným mementem od člověka, který po mnoho let fandil obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a příležitostně tento čin různě podpořil.
Jakub Holman
Co 28. října vlastně slavíme?
Pojďme společně oslavit sto let naší země! Každý den jsme vídali a slýchali tuto nebo podobnou větu. Každý však, kdo umí počítat alespoň na prstech ví, že Česká republika vznikla před pětadvaceti lety.
Jakub Holman
Harfistka v noční Olomouci
Toto je příběh o malém nočním dobrodružství, o kouzlu v noční Olomouci, o žebrácích, o harfistce u Sloupu Nejsvětější Trojice a... Jimi Hendrixovi.
Jakub Holman
Eutanazie, svoboda a dobro člověka
Vláda minulou středu zamítla návrh zákona o eutanazii. Údajně tak překazili dobrou věc a svobodnou volbu pro všechny, kteří již nemají v životě východisko.
Jakub Holman
Volte Miloše!
Sudetoněmecké hordy na hranicích, kníže s dráby vykořisťující lid, hákové kříže na zámku kněžny, Kalousek na Hradě a jen jeden člověk, co to může zastavit. Volte Miloše!
Jakub Holman
Podpis Christophera Paoliniho
Když nakladatelství Fragment ohlásilo před několika měsíci příjezd spisovatele Christophera Paoliniho do Prahy, nebylo nad čím přemýšlet. Coby věrný fanoušek fantasy žánru jsem si 5. května zakoupil lístek na vlak do hlavního města, naložil do batohu Odkaz Dračích jezdců a vyrazil...
Jakub Holman
Dopis Václavu Havlovi
Vážený pane prezidente, byla vzdána poslední pocta a emoce brzo opadnou. Radostná zvěst Vánoc vystřídá pochmurnou náladu. Mnozí říkají, že byste si smutek stejně nepřál a asi mají pravdu. Přesto si ho zasloužíte. Nerad bych opakoval to, co již bylo řečeno, v dobré i zlém na Vaši osobu...
Jakub Holman
Multikulturalismus nefunguje, protože neexistuje
Breivikův bestiální masakr vyvolal obrovskou vlnu mezilidské solidarity. Alespoň to tak na první pohled vypadá. Na politické rovině je situace trochu jiná. Politici celé Evropy, vč. ČR, se nerozpakovali zneužít celé tragédie ke kampani za svůj světonázor proti konzervatismu, křesťanství, Západu, kapitalismu...
Jakub Holman
Jak jsem potkal českého krále
Ačkoli v současných poměrech může název evokovat vše možné, nejedná se skutečně o žádnou satiru, sci-fi povídku o cestování časem, ani recenzi divadelní hry. Je to jen malé svědectví o člověku – vzpomínka na jedno neobyčejné setkání...
Jakub Holman
Klaus měl přece jenom pravdu...
O víkendu Pražský hrad oznámil, že Václav Klaus bude opět odborníkem na globální oteplování. Tentokrát v Austrálii. Nic neobvyklého. V posledním období bylo možno na internetu číst několik, zdánlivě nesouvisejících zpráv. Jedny přicházely ze zahraničí, další z domova. Ty první se týkaly tzv. zelené politiky, ty druhé Václava Klause. Co mají společného?
Jakub Holman
Divadlo královské svatby
Britská královská svatba byla jedním velkým divadlem. Měla svoje herce i diváky, kostýmy, kulisy...
Jakub Holman
Bátora konzervativcem? :) NE!
Případ Bátora, zdá se, nebere konce. Ve skutečnosti je to jenom další příspěvek do ideologického guláše, který v českém prostředí panuje. Avšak nakonec je tím jediným, kdo je obětí české hilsneriády, opět jen český konzervatismus.
Jakub Holman
Mánie české politiky
Už jsme si trpně zvykli, že společnost občasně zaplevelí mánie v podobě různých soutěží, filmů a seriálů, popřípadě oblečení nebo knih. Někdy dokonce i taková mánie vyplodí nějakou přidanou hodnotu – většinou se jedná o knihy – která alespoň vrátí lidi na chvíli ke čtení. Avšak nedejbože, aby nějaká mánie postihla české politiky!
Jakub Holman
Ta mrška revoluce...
Tak nám opět nastal čas zakazovat komunisty... Zatímco starší generace soudruhů chrlí kletby na prohnilý kapitalismus a zrádný národ, který nestojí v pozoru během výročí únorové revoluce, jejich mladší kolegové se s ironickým humorem baví nad další pokusem postavit komunisty mimo zákon. Dokonce i řada nekomunistů kroutí nad těmito snahami hlavou. Nezakázali jsme je hned po revoluci, dnes už to nejde..., říkají.
Jakub Holman
Má cesta do revoluční Francie II.
Věděli jste, že osud Bastily byl zpečetěn ještě před jejím "dobytím"? Pařížská radnice rozhodla o jejím zbourání v rámci plánu na modernizaci města. Nebýt toho, že do ní dal baron de Bosenval přemístit střelný prach, patrně by její jméno dnes prakticky nikdo neznal... Plním svůj slib a zveřejňuji ještě jednu ukázku z mého literárního pokusu, kterému jsem dal pracovní název "Liberté".
Jakub Holman
Má cesta do revoluční Francie
V předchozích letech jsem napsal řadu článků o Francouzské revoluci, zcela ponořený do tohoto historického období. Literární pokus, z něhož zveřejňuji tuto ukázku, se zdál být postupem času zkrátka nevyhnutelným... Celý příběh, leč fiktivní, bude zařazen do historických reálií (nebo se jimi bude alespoň inspirovat). Protože však tyto reálie mají díky lidské povaze několik různých výkladů, čerpal jsem informace z knih historiků "Modrých" i "Bílých"...a uvažoval, jak to asi tenkrát mohlo skutečně být.
Jakub Holman
Zlo jménem Facebook
Přibližně v posledních dvou letech mi na e-mail chodila nejednou zpráva, že člověk XY mě zve na Facebook. Úspěšně jsem těmto nabídkám odolával až do současnosti. A tak, ať už za to mohla prostá lidská zvědavost anebo větší množství volného času, se stalo... Registroval jsem se a založil vlastní profil.
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1043x